OBČANSKOU SOUNÁLEŽITOSTÍ VYKROČME K NOVÉ KVALITĚ ŽIVOTA
Zveřejněno 28. září 2009 ke Dni české státnosti, na svátek sv. Václava – patrona českého

Vážení občané České republiky a krajané v zahraničí,

dovolte mi, abych jako řadový občan, bez zázemí politické strany, kapitálu a zapojení do „Systému“, vyjádřil nejen znepokojení nad současnou situací, ale i pojmenoval příležitosti plynoucí z bilancování dvaceti let polistopadového vývoje.

  Mojí motivací je inspirovat občany k vnímání šance převzít nově odpovědnost za své osudy a kvalitu života. Stojíme zřejmě poprvé v historii před možností prolomit začarovaný kruh nekonečného a destruktivního boje politických stran o výsadu přerozdělovat veřejné zdroje. Domnívám se, že máme možnost vrátit stát opět pod kontrolu silné občanské společnosti.

 Po Sametové revoluci jsem sám osobně uvěřil tomu, že jde o kvalitativní změnu správy věcí veřejných. Výsledek dvacetiletého přerozdělování zdrojů místo tvorby hodnot je známý. Po dvaceti letech požaduje 75 % obyvatel znovu změnu společenského uspořádání. Sice pomalu, ale trvale roste počet občanů chápajících, že budeme mít jen takovou vládu, jakou si zasloužíme, jací jsme my sami. Právě tito lidé jsou nadějí a nejsilnějším potenciálem změn.

 Setkávám se ve svém životě s dělníky, řemeslníky, státními zaměstnanci, umělci, učiteli, podnikateli, manažery i politiky. Vnímám v chování většiny z nich téměř všechny lidské vlastnosti, zvláště však strach o majetek a „jistoty“ a nepochopení, že žít na úkor druhých je dlouhodobě neudržitelné… Většinou jde o absurdní dilema: Žít jako slušný člověk „na okraji“, zatímco tolik lidí kolem krade nebo tzv.„vydělává“ peníze? Zapojit se – nezapojit?

  Nechci nikoho soudit ani měnit, jen motivuji své bližní a vnímavé lidi k jejich vlastnímu poznání a proměně. Zamysleme se prosím, zda jsme již připraveni vykročit z bludného kruhu strachu, nevědomosti a malého sebevědomí. Možná tím kruhem bylo obsazení Československa Němci 15. 3. 1939, možná by historici a sociologové našli i dřívější kořeny. Od uvedeného zlomového data byla viditelně pokřivena morálka a pošlapávány demokratické principy. V případě let po Sametové revoluci se demokracie stala zjevně prázdnou nádobou.
     

  Řešení situace, vykročení k nové kvalitě života, nebude lehké. S vědomím sounáležitosti a odpovědnosti za budoucí generace je třeba se vrátit k základním lidským hodnotám a naplňovat je činy, které jsou hodné člověka 3. tisíciletí. To nejtěžší, co nás čeká, je přiznání a současně odpuštění si navzájem, že jsme svým vlastním chováním, často ze strachu o existenční jistoty a v iluzi, že „někdo to za nás zařídí“, přenechali odpovědnost tzv. „všehoschopným“. 
   

 Domnívám se, že můžeme žít konečně důstojný život v atmosféře sounáležitosti a otevřené občanské společnosti se silnou středovou vrstvou svobodných a společensky aktivních občanů. Věřím, že právě nyní přichází čas na zásadní generační výměnu lidí, kteří nedokázali naplnit naděje na pozitivní změnu po r. 1989. Je myslím nezbytné předat nastupující mladé generaci dobré i špatné zkušenosti z uplynulých dvaceti let, aby vnímala, že skutečná svoboda a demokracie není možná bez převzetí odpovědnosti za své životy
a morální a etické hodnoty, že peníze nejsou „až na prvním místě“…

  Končí podle mého názoru čas správy věcí veřejných ve stylu „rozděl a panuj“ a vzájemného okrádání se. Nastává čas tvorby postavené na kreativních a odvážných občanech. Stojíme před zásadním rozhodnutím, zda budeme nejprve dávat ostatním s vědomím, že vše dobré se nám vrátí, a tvořit budoucnost s vědomím dlouhodobé odpovědnosti, nebo žít a přežívat ze dne na den, od jednoho rodinného (příp. státního) rozpočtu k druhému…
      

 Tento zásadní krok v proměně nás samých a odvaha následně jednat nám umožní začít znovu pomocí nové garnitury politiků/odborníků, kteří budou schopni vést zemi, sloužit a zodpovídat se občanům. Věřím, že k výročí 17. listopadu máme šanci opět aktivovat občanské iniciativy, vybrat a pověřit správou věcí veřejných nové osobnosti, které považují za normální „nelhat, nebát se a nekrást“. Rozvíjejme občanskou sounáležitost jako základ pro vykročení z bludného kruhu stereotypů a pravolevých extrémů směrem k rozvoji silné občanské společnosti. Vykročme tedy s vírou a nadějí, tvořme síť „Center občanské sounáležitosti“, která budou pomáhat občanům uvědomit si sílu občanské společnosti a podnikatelům vrátí důvěru, že se vyplácí tvořivost, slušnost, morálka a etika v podnikání. Jedině tak budeme příkladem vlastním dětem a budeme moci žít tak, aby se za nás nemusel stydět ani „Jára Cimrman“…

28. září 2009                                                                                           Václav Vorel